Krvavá hostina aneb mord Valdštejnových věrných na chebském hradě

Násilná smrt mocného frýdlantského vévody a proslulého vojevůdce z období třicetileté války Albrechta z Valdštejna zanechala v historické paměti města Chebu natolik výrazné a nesmazatelné stopy, že jejich otisk zřetelně pociťujeme až do dnešních dnů. Tragickému konci velkého vojáka však předcházela událost, která je jednou provždy spojena s dějinami chebského hradu...
Dne 24. ledna roku 1634 podepsal český král a římský císař Ferdinand II. patent, kterým zbavil dosud nepostradatelného Albrechta z Valdštejna vrchního velení císařské armády. Všem generálům, důstojníkům i prostým vojákům se přikazovalo, že nemají již nadále zachovávat věrnost a poslouchat rozkazy jak právě sesazeného generalissima, tak jeho posledních věrných, polního podmaršálka Kristiána Illova a generála jezdectva a současně Valdštejnova švagra hraběte Adama Erdmana Trčky z Lípy. Patent uzavírala věta, která se rovnala vynesení rozsudku smrti nad Valdštejnem a hrstkou zbývajících příznivců. Tato klíčová pasáž zněla: „Hlavu spiknutí a její nejvýznamnější spojence, pokud to bude možné, zajmout a dopravit do Vídně nebo jako usvědčené provinilce zabít.“
Pod dojmem těchto neblahých událostí nezbývalo Valdštejnovi než prchat a pokusit se uniknout z dosahu císařské autority. Kruh kolem něj se promptně uzavíral. Zvolil jedinou možnou trasu, přes Plzeň mířil dále na západ, do Chebu, odkud chtěl vejít v kontakt s nepřáteli habsburské monarchie operujícími na říšském území. V Plzni past ještě nesklapla, 22. února 1634 Valdštejn město v nejvyšším spěchu opustil. O dva dny později mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední vjel Valdštejn, v doprovodu přibližně půl druhé tisícovky vojáků a jen s několika málo zavazadly, do chebských bran.
V noci na 25. února se tři muži pocházející z ostrovního království, podplukovník Trčkova pěšího pluku a zároveň velitel města Chebu John Gordon, další podplukovník z téže jednotky Walter Leslie a konečně dragounský plukovník Walter Butler, dohodli na fyzické likvidaci prchajícího a zlomeného psance i jeho blízkých.

Jako první měli přijít na řadu Valdštenovi poslední spojenci, Kristián Illov, Adam Erdman Trčka z Lípy, Trčkův švagr Vilém Kinský ze Vchynic a rytmistr Niemann, vojenský kancléř vévody frýdlantského. V pozvání na slavnostní banket, jenž ve svém domě stojícím v areálu chebského hradu pořádal podplukovník Gordon, nespatřoval ani jeden z výše jmenovaných neblahé znamení. Nic netušíce dorazili všichni čtyři 25. února kolem šesté hodiny odpolední na místo činu. V pošmourném a nevlídném dni se již těšili na bujarou hostinu. Vše z počátku skutečně probíhalo podle jejich optimistických očekávání. Mimořádně bohatá tabule, podpořená navíc potoky piva a vína, se zdála naplnit představu příjemně prožitého večera. O tom, jak moc se mýlili, se Vadštejnovi věrní přesvědčili velice brzy. Aniž to pozvaní tušili, celý hradní komplex byl pevně v rukou Butlerových mužů, veškeré únikové a přístupové cesty byly obsazeny. Mezi sedmou a osmou hodinou podplukovník Leslie potají nařídil vytáhnout padací most a uzamknout hradní bránu. Krátce poté, jak blesk z čistého nebe, vtrhlo do hodovní místnosti první vražedné komando vedené podplukovníkem Butlerova dragounského pluku Geraldinem, který ani na vteřinu nezaváhal a vykřikl smluvenou frázi: „Wer ist gut Kaiserich?“ Gordon, Butler a Leslie vyskočili od prostřeného stolu a odpověděli: „Vivat Ferdinandus! Vivat Ferdinandus!“, načež se v protějších dveřích objevila druhá část netrpělivě čekajících vrahů v čele s rytmistrem Deverouxem, jenž doplnil: „Und das ganze Haus Österreich.“ Gordon, Butler a Leslie střelhbitě tasili kordy a spolu s ostatními se vrhli na naprosto šokované a neozbrojené hosty. Vilém Kinský nestačil zřejmě ani pochopit, co se děje a již se sesul na stůl, zasažen mnoha smrtelnými ranami. Kristián Illov se prodral ke svému kordu, jenž na počátku hostiny, stejně jako jeho tři společníci, pověsil na připravenou zástěnu. Jako šílený kolem sebe sekal a bodal, lehce zranil Leslieho ale vzápětí podlehl přesile. Také Trčka kladl zoufalý odpor, ač na něj pršela rána za ranou, hrabě stále neklesal. Byl snad nesmrtelný? Vojáci jen těžko skrývali překvapení. Nechápavě na Trčku hleděli. Ten beze zbytku využil momentu překvapení. Vybičován strachem o život se pouze holýma rukama dokázal probít ven z komnaty, sotva popadaje dech, prchal chodbou. Jenom pár kroků ho dělilo od bezpečí. Doklopýtal ke vchodovému portálu. Stráž mu vyšla v ústrety. „Heslo“, tázala se. „Svatý Jakub“, vyhrkl zadýchaný, zkrvavený a na smrt vyděšený hrabě. Omyl! Valdštejnské heslo již neplatilo. „Dům rakouský“, to byla správná odpověď. Pažby mušket srazily Trčku na hrubou podlahu. Velitel stráže se zvědavě sklonil nad omráčenou obětí. A hle! Žádné čáry či zásah vyšší moci. Nesmírně pevný krunýř z pravé losí kůže oddálil nevyhnutelné. Voják se ušklíbl, nadzdvihl provizorní brnění a zasadil fatální ránu. Vražednému běsnění na malou chvilku unikl i poslední z hostů, rytmistr Niemann. Těžce raněný se z posledních sil dovlekl do kuchyně přiléhající k hodovní síni. Pronásledovatelé mu však byli v patách a neznali slitování.
O několik desítek minut později ukončil v Pachelbelově domě na chebském náměstí rytmistr Deveroux jediným bodnutím hrubou partyzánou dramatickou životní pouť Albrechta z Valdštejna, bývalého vrchního velitel habsburské armády, vévody frýdlantského, meklenburského, zaháňského a hlohovského.

Adresa hradu
Hrad Cheb
Dobrovského 21
350 02 Cheb
GPS: N 50° 4.85930', E 12° 21.97352'